|
Historie
Vážený návštěvníku, milý hoste,
navštívil jste ostravský městský obvod Třebovice ve Slezsku, ležící nad soutokem řek Odry a Opavy
v nadmořské výšce 209-230 metrů. Než ukojíte své chuťové buňky naší krmí a svlažíte hrdlo svým oblíbeným mokem, nabízíme Vám trochu
duchovna letmým nahlédnutím do historie obce i naší restaurace "Třebovický mlýn".
|
Nejstarší písemnou zmínku o zdejší tvrzi "Diewicz“ máme z roku 1377. Tehdy byla sídlem Jana Beneše z Kravař. V roce 1424 zapsal zdejší majitel Jan Jičínský z Kravař tvrz
Třebovice /Trebowicz/ s dvorem, mlýnem a ostatním příslušenstvím své manželce, opavské kněžně Anežce.
Tvrz byla "murována“, okolo ní byl pevnostní val, ohrazený proutěným pleteným plotem. Blízko ní byl dvůr a v něm čelední světnice, za ním ovčírna a v ní stodoly.
U starého dřevěného stavu poblíž řeky Opavy stával původní mlýn o dvou kolech, který poskytoval své služby širokému okolí, ale byl i příčinou mnohých sporů se sousedními pány.
Počátkem 16.století se stali vládci z Třebovic šlechtici z rodu Bzenců. Roku 1532 povýšily Třebovice na městečko /městys/ s právem konání dvou výročních trhů, dále týdenního
trhu, užívání nového městského znaku /kapří hlava s křídlem/ a provozování svobodných živností. Tímto aktem započal úspěšný rozvoj městečka, ale na druhé straně stále
pokračovaly spory o vodu s majiteli Martinova. Z roku 1560 je zaznamenána žaloba Stefana z Vrbna, tentokrát na Fabiána Bzence "…že nedává opravit stav na Opavici,
do něhož z jara voda udělala strž. Tím se nedostává voda do rybníků“. Místo opravy však pán Fabián dal v následném roce 1561 udělat nový stav a od starého mlýna,
který poté zbořil, vykopal se svými poddanými strouhu k novému mlýnu o dvou kolech, v jehož původních zdech se teď nacházíme. Poddaní za svou práci dostávali jídlo s pitím.
Třicetiletá válka neblaze zasáhla i Třebovické. Den před Silvestrem roku 1636 zde poláci způsobili škody za 77 tolarů. V lednu 1643 zase zámecký pán Karel Maxmilián Sedlnický
zjistil, že místním poddaným sedlákům vojáci zrekvírovali všechny koně. Další zápis uvedl skutečnost, kdy od 1.ledna 1642 až do svatého Martina 1963 se v místním pivovaru
nevařilo pivo, poněvadž veškeré zařízení bylo zničeno.
Radostnější zprávu přinesl až rok 1738. Tehdy nový majitel Třebovic pán Jiřík Viplar z Ušic nechal postavit zděný kostel v románském slohu na místě, kde dříve stával
dřevěný kostelíček. Nejenom střed městečka doznal novou stavbou jiný ráz, ale změnou byla poznamenána krajina podél řeky. Občasné povodně si vyžadovaly opravy nového mlýna,
který v roce 1772 prodal Jiří Kubíček Josefu Stiebrovi za 1200 zlatých. Ale ten na něm nehospodařil. Ze zprávy, která je uložena v Zemském archivu v Opavě, ze dne
29. Března 1772 vyplývá, že si mlýn pronajal svinovský mlynář Petr Hrnčíř, který jej později koupil. V tomtéž roce, 22. prosince, zjišťoval rychtář Jan Frič solventnost
zdejšího mlýna "dle regulí“ obce a 13. Června 1724 uřední komise na základě jeho zprávy dospěla k těmto závěrům: "…Zámecký mlýn na řece Opavici nevynáší víc, protože jez při
stoku řek jest velmi poškozován…Mlýn se stavidlem vyžaduje mnoho stavebních nákladů.“ I přes tyto svízele Petr Hrnčíř se svou ženou Magdalenou mlýn neopustil, ale navíc při
pracovních starostech ještě zplodili osm dětí. Jeden z potomků Petra Hrnčíře, Josef převzal po tatínkovi roli pantáty. Sňatkem s dcerou pána z hošťálkovického dvora získal
jisté jmění, proto si mohl dovolit – kromě velkých oprav mlýna – pronajmout i poštovní úřad, jehož provoz zajišťoval 15 páry koní. Jeden z pravnuků Petra Hrnčíře,
Vladimír z Háje, se začátkem roku 1892 se seznámil s učitelem, divadelníkem a vlastencem Ondřejem Boleslavem Petrem. Právě on při společných toulkách po kraji seznamoval
Vaška s historií a problémy jednotlivých vesnic a obrátil jeho pozornost k sociální a národnostní otázce Slezska. Tehdy spolu začali psát i verše. Petr také seznámil svého
přítele s Maryčkou Sagonovou, později s Dodou Bezručovou. Maryčka byla Vladimírovou nešťastnou láskou, Doda zůstala přítelkyní. V roce 1893 spáchal O.B. Petr sebevraždu a
Vladimír Vašek si podal žádost o přeložení do Brna. V lednu 1899 pak začal Vašek posílat své básně pod pseudonymem Petr Bezruč. V roce 1909 vyšly Bezručovy básně poprvé pod
názvem Slezské písně a jedna z nich nesla název Střebovský mlýn. /Název obce z 19.století, který byl v roce 1922 změněn na Třebovice/. Mlýn tak vešel ve známost široké veřejnosti,
ale pomalu se schylovalo k závěru první kapitoly historie Třebovického mlýna a jeho původního poslání. Nakonec byl mlýn prodán a rod Hrnčířů se z místa vytratil.
Noví majitelé koncem 1. světové války provoz zrušili a mlýn přestavěli na byty, ve kterých našli svůj domov hlavně zaměstnanci drožďárny. Mlýnský náhon zase posloužil při
zřizování malé vodní elektrárny. Využity byly i stáje pro podnikové koně a zbývající hospodářské budovy se proměnily na sklady.
Po 2. světové válce byla ukončena výroba elektrické energie, také koně byli postupně nahrazováni nákladními automobily, zničením a neobnovením starého splavu zmizela i mlýnská
strouha, zůstaly jen byty a sklady. Ty se pak po roce 1948 staly majetkem národního podniku Seliko. A když byla v roce 1959 zahájena výstavba národního podniku
Prefa – továrny na stavebních tvárnic – došlo k velkému zásahu i ve mlýně. Nové závodní železniční vlečce musely ustoupit původní hospodářské objekty, které s hlavní budovou
vytvářely uzavřené prostorné nádvoří. Seliko bylo přeměněno na akciovou společnost, která omezila výrobu a podstatně snížila počet svých zaměstnanců. Také ve mlýně z těch
četných rodin zůstalo už jenom torzo. Nejenom mlýn jako takový, ale i další jeho funkce co by příbytek mnoha rodin ustoupily do nenávratna.
Podstatnou roli v tom sehrála i povodeň, která v Třebovicích kulminovala 6.července 1997. Její vody tehdy zatopily v budově přízemí téměř k horním okrajům oken.
Po této katastrofě se už zde žádné nové zboží neuskladňovalo, časem osiřely i byty a údržbáři Selika zatloukli dveře a okna, aby zamezili přístupu nežádoucím. Ovšem tento
počin vůbec nebyl překážkou bezdomovcům a narkomanům, kteří si zde udělali azylové sídlo a dokonali dílo zkázy. Ani zvenčí nebyl pohled vábný: vytlučená okna, rozbité dveře.
Transparent, který ohlašoval prodej objektu, připomínal po mnoha měsících spíše vojenskou zástavu, která prošla nelítostnou řeží. Opravdu to nebyl pěkný pohled na konec
druhé etapy tohoto historického stavení.
Víra a naděje neumírají. Toto přesvědčení měli na paměti i majitelé firmy RAPIDOIL HAKO, když v listopadu roku 2006 koupili zdevastovaný objekt a započali s přestavbou.
Původní zůstaly jenom obvodové a nosné zdi sklenutým stropem v restaurační části, vše ostatní doznalo změnu. Přízemní sklady se zvýšily o jedno poschodí a v něm, tak jako ve
dvou bývalých bytech, byly vybudovány hostinské pokoje. V přízemí se pak vytvořil společenský sál. Ze zbylých bytů byly udělány kanceláře společnosti. Novou střešní krytinu
nesou ocelové profily a staleté původní trámy byly přeneseny z půdy do restauračního přízemí, kde plní nejenom stavební funkci, ale estetickým zážitkem nás rovněž unáší do
minulosti. Také nádvoří se přeměnilo v zahradní restauraci, které vévodí snad největší krb na Moravě a ve Slezsku. Pro představu: před prvním zapálením se do něj vešel tucet
dospělých osob a potom se už v něm rožnil první stokilový vepřík, po kterém se jen zaprášilo. Ale to už je přítomnost. Historii nám však připomíná nový oficiální název:
"Třebovický mlýn"
Autor: Milan Ševčík
Pakliže Vás tyto informace zaujaly a rádi by jste se o historii ”Třebovického mlýna”, dozvěděli něco více, neváhejte požádat obsluhující personál o brožuru.
|
|
Na Heleně 5004/2
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)